Zatažená noční obloha slibuje déšť. Ulice jsou poloprázdné – stačí pár telefonátů a každý ví, co má dělat. Zanedlouho jsou v odbočce na kraji města seřazeny čtyři hodně nadupaný káry. Motory řvou, drsní týpci za volanty si vyměňují ostré pohledy, kolem nich nadšeně krouží několik spoře oděných slečen. Jedna z nich se staví mezi vozy, zvedá ruce a prudkým mávnutí zahajuje závod. Auta zmizí v kvílení gum a oblacích kouře v nejbližší zatáčce. Troufáš si na to? Jasně, že jo – proto jsi taky tady, že?

Need for Speed Underground byl záchranou pro upadající sérii, které se setkala s tak rozpačitým přijetím svého šestého dílu - Hot Pursuit 2. Už to vypadalo, že nám lidé z Electronic Arts nemají co nabídnout, jenže v tom se objevil oblíbený film Rychle a zběsile (v originále Fast and Furious) a rozpoutal doslova tunningovou mánii. Kdekdo se mohl rozkrájet, aby na svou Škodu 120S dostal když už ne modré diody do rohů oken, tak aspoň mračítka na světla. O nutnosti spoileru se snad ani nemusíme bavit. V EA si toho nejen všimli, ale dokázali toho i náležitě využít. NFSU nebyl přeplněný nejrychlejšími auty, ale naopak běžnými sériově vyráběnými vozy pro řekněme střední třídu. Pointa byla v rozsáhle možnosti tzv. „aftermarket“ úprav, a to jak pomocí vizuálních ozdůbek, tak i doplňků do motoru. Ale tohle všechno vy stejně určitě víte, takže se honem pojďme podívat na novinky druhého Undergroundu. A že je jich opravdu požehnaně.

Vítejte v Bayview 

Na konci NFSU jste byli závodním esem. Nemálo lidí vám to však, zdá se, závidělo a netrvalo dlouho, než se vás šikovně narafičenou „nehodou“ chtěli zbavit. No a protože nejste žádný geroj, a protože vás autoři potřebují dostat do úplně nového prostředí, poposune se děj do bydliště Samathiny přítelkyně Rachel – městečka Bayview. Rachel vás samozřejmě ve štychu nenechá: do začátku vám poskytne několik důležitých rad (čti: tutoriál ;o)) a dokonce na chvíli půjčí i své auto (i když vám náležitě vynadá, že ho vracíte pozdě). Po výběru vašeho vlastního žihadla z nabídky takřka totožné s NFSU vám už nic nezabrání vrhnout se do ulic a ukázat místním, jak se vlastně jezdí.

Sotva se v klidu, bez otravného tlachání Rachel do telefonu, rozjedete po městě, myslím, že práci autorů rozhodně oceníte. Design je jako tradičně vynikající – cestovat budete po těsných uličkách v centru, širokých bulvárech, klikatých silničkách za městem, tmavých zákoutích přístavu, nebo i po rozsáhlé síti dálnic. Centrum je jako tradičně nablýskané, až se to místy nehodí, všude na vás něco svítí, bliká... Až vám samou nádherou budou přecházet oči a možná si nevšimnete hříšně nízkého rozlišení textur na všem kromě auta – i když u vinylů se taky velikostí nehýřilo.

Jen stěží tak můžete podlehnout touze si v tom krásném městě i krásně zazávodit. Hned zkraje se nabízí možnost vyzkoušet jeden z nových druhů závodů – Outrun. Stačí přijet blízko k podobně natunněnému autu, jako je to vaše, stisknout F1 a je to. Pravidla jsou jednoduchá – kdo je první, vybírá cestu, kdo se soupeři dostatečně vzdálí, vyhrál. Závod jeden na jednoho v rušném městě je uchvacující. Samozřejmě existuje několik fint, jak z něj udělat bezduchou a jednoduchou záležitost, ale je zbytečné si tak kazit báječný prožitek. Snaha neudělat byť malou chybu, podobně jako v několika dalších typech závodů, jen podtrhuje parádní atmosféru.

Plný plyn a dusík k tomu 

Pryč je lineární model postupu ve hře, kdy jste jezdili závody v autory nachystaném pořadí – zúčastnit se soutěže v NFSU2 znamená dojet na patřičné místo na mapě a přijmout závod. K dohrání hry stačí dokončit přibližně dvě třetiny všech podniků, tedy necelých 150. Jednoduchou matematikou se tak k dostáváme k celkovému počtu soutěží okolo 200, což je velice slušné číslo. Ze systému hry navíc vyplývá další jistě pozitivní věc: do značné míry vás nikdo až do samého závěru hry nenutí jezdit závody, které nechcete. Výjimku tvoří jen sponzorem předepsané soutěže (které však můžete ovlivnit výběrem sponzora), U.R.L. (vysvětlím za malou chvíli) a modifikace známého Time Trialu, časovka za fotografem, jenž vás zvěční na obálku časopisu či DVD.

Na startu U.R.L. * Žďuchaná a následně ještě větší žďuchaná po startu ;o)

Sponzoring jsem již nakousl, tak ho pojďme sníst docela. Jakmile se vám začne dařit, všimne si vás několik firem, mezi nimiž si na nějaký čas vyberete svého patrona. Ten vám odemkne místo na nové auto v garáži a nového krasavce poskytne zdarma. Navíc se vám zpřístupní dotované závody, ze kterých máte několikanásobek běžné odměny. Jakmile splníte počet závodů předepsaný ve sponzorské smlouvě, můžete zanedlouho čekat další mecenášskou nabídku. Ježdění pod vlajkou některé z aftermarketových značek tak rozčleňuje hru na jakési menší celky, což je ještě zdůrazněno tím, že se obvykle s výměnou sponzora pojí zpřístupnění další části města.

Takhle popsané to možná působí lehce komplikovaně, opak je však pravdou. NFSU2 je v duchu prvního dílu jednou z nejarkádovějších závodních her na trhu. Jestliže zvládnete používat zhruba šest kláves, není důvod, proč byste neměli být úspěšném jezdcem v druhém Undergroundu. EA nám předkládají rychlou, dynamickou hru, která má za úkol ohromit vás svým audiovizuálním zpracováním, vtáhnout komiksovými „drsnými“ animacemi do děje a nechat vás cítit pocit rychlosti a síly řádně upravených aut. Zapomeňte tedy na fyzikální model poškození, nebo, nedej bože, použití volantu na ovládání!

Růženky na vavřínech? To ne 

S pokračováním kterékoli hry je trochu potíž, znáte to sami. Mnohdy se autoři jen odhodlají k jakémusi pochybného datadisku, jenom tento počin prodávají za plnou cenu a říkají o něm něco ve smyslu nového dílu. NFSU2 se tohle však naštěstí netýká. Můžeme si plivnout na EA za absenci modelu poškození, ale to je tak asi všechno. Ve „dvojce“ je nemálo nových aut, úplně nové prostředí, jež je navíc asi čtyřikrát rozlehlejší než to z NFSU (o možnosti volné projížďky ani nemluvím), neskutečné množství nových součástek do, na i pod auto a dokonce i několik nových typů závodů. To nebývá u pokračování závodní hry zrovna obvyklé, takže právě na tyto inovace se teď zaměřme.

Velikou revolucí prošel smykový Drift – buď jezdíte na tratích podobných těm z NFSU, ale i s ostatními třemi soupeři zaráz, nebo sami na úseku horské silnice odněkud někam a za přítomnosti civilní dopravy. Ne že by mi však Drift i v nové podobě přirostl k srdci, takže pojďme dál. Zcela novým závodem je StreetX. Na záludných tratích ne nepodobných těm z Driftu však není vaším úkolem bezduše smýkat vozem ze strany na stranu, ale jednoduše závodit. A neustálá postrkovaná s protivníky od startu až do cíle (postupem času však tato vyrovnanost mizí a vy suverénně kroužíte na první pozici) docela stojí za to. Příjemnou novinkou jsou závody U.R.L. (Underground Racing League), konající se buď na okruhu zřejmě původně pro F1, nebo mezi runwayemi letiště. Navíc jedete ne proti třem, jako všude jinde, ale rovnou proti pěti soupeřům, přičemž mnoho soutěží U.R.L. spadá do pomyslné kategorie „turnaj“, takže jedete dva nebo tři závody po sobě a vyhrává ten, kdo nasbírá nejvíce bodů.

Roztrhnutý pytel s novinkami 

V EA se, zdá se, rozhodli přilít trošku benzínu do plamene tunningové mánie. Už nestačí jen modifikovat motor a několik částí karoserie. Vybrat si můžete boční zrcátka, styl otevírání dveří, barvu a styl budíků na palubní desce, barvu světel, či je možné třeba vyplnit kufr vozu mohutnou audio soupravou. K dispozici jsou nejen všechny části z NFSU, ale také minimálně ještě jednou tolik součástek nových. Citlivější je i tunning motoru, k dispozici máte spousty hejblátek, kterými si můžete nastavit chování vozů na každý závod zvlášť. Můžete u toho strávit mnoho dlouhých chvil s následným testováním změn na zkušební trati, anebo si jako já vzpomenete na ohromnou arkádovost hry, necháte nastavení nastavením a shledáte, že se vlastně nic neděje. Chvála autorů však i za práci na této inovaci.

Tak mě napadá... měli jste rádi nádrže z oxidem dusíku? Sice je pravda, že kromě Dragu byly v podstatě jen k napravování větších jezdeckých chyb, a stejně tak je tomu i v NFSU, jenže autoři se zřejmě rozhodli, že s nitrem je legrace, a tak jeho používání značně usnadnili. Ty tam jsou „style points“ sloužící k odemykání vinylů. Nyní mají jediný účel – obnovují a dokonce i přidávají až na dvojnásobek množství nitra v nádržích. Vzhledem k tomu, že tyto body se během závodu dají získat relativně jednoduše, můžete do altu (klávesa pro aktivaci boostu) mlátit pomalu celý závod.

Soutěž o nejhezčí barvu neonu * Supru jistě znáte...

Méně pozitivní inovace se však pojí s nákupem součástek do vašich plechových miláčků. Kromě toho, že pro každou bl... vychytávečku, musíte chtě nechtě jezdit do některého z obchodů, roztroušených po městě, (obchody navíc musíte nejdřív najít, což ale naštěstí není takový problém), tak pokud chcete přesedlat na nové žihadlo, můžete rovnou zapomenout na snadnou výměnu v duchu NFSU. Mezi vozy totiž nelze přenášet součástky, a to jakékoli. Změna vozu tedy znamená dlouhé šetření na opětovné koupení upgradů. Samozřejmě, že je to realistické, ale ve srovnání z arkádovostí zbytku hry pochopitelné jen z toho důvodu, že máte více aut v garáži a přenos součástek mezi nimi by byl asi těžko aplikovatelný.

Vítězný průjezd cílem? 

NFSU2 působí velmi dobrým dojmem. Jednotvárná noc byla obohacena svítáním a soumrakem, a přestože to není ještě to, co by si mnozí přáli, i tento aspekt si zaslouží ocenit. Ke zklamání mnoha hráčů se však poslední díl série Need for Speed vyznačuje podobně legrační obtížností jako jeho předchůdce. Ta jde až tak daleko, že i na nejtěžší nastavení lze celou hru dohrát během jediného dne a navíc s autem, které si pořídíte na samém počátku hry. Rozdíl mezi vozy po tunningu totiž není ani tak velký jako v NFSU. Tento fakt částečně degraduje celý titul na záležitost pro publikum okolo maximálně 10-12 let, nebo relaxační hru pro chvíle oddechu bez potřeby výraznější námahy při jejím procházení.

 

Na druhou stranu je potřeba říct, že NFSU2 je ohromě chytlavou záležitostí. Můžete při hraní nadávat na všechny neduhy, které objevíte, ale stejně se k té hře zas a znova vrátíte, abyste si zajeli některý z mnoha závodů, jež vám nabízí. Pokud si odmyslíme existenci NFSU, tak druhý Underground připomíná nádhernou atmosféru prvních třech dílů série, k níž můžeme přičíst některé rysy mého oblíbeného pátého dílu - Porsche Unleashed. Tato chytlavá atmosféra je aspektem, který jsem u NFSU lehce postrádal. Radost udělá i opravdu hodně široká nabídka aftermarket součástí vozu, uhlazenější motion blur (ano, dá se použít i při vyšších rychlostech), barvitější soundtrack, či jako tradičně báječné ozvučení